Koncertní zájezd Violy do SRN

  Do autobusu jsme nasedli v pátek v 8 00 hod a vydali se na cestu do SRN-města Senftenbergu.

  Před hranicemi jsme si dali malou pauzu v Děčíně. Bylo právě před 12 00 hod. Po 13 hod. jsme přejeli hranice a po dosti špatné kamenné cestě(která nikomu z nás po obědě nedělala moc dobře) ujížděli. Všichni jsme si moc přáli, abychom už byli na místě, ale pan sbormistr nás ještě chvíli nechal napnuté a v 16 hod. jsme zastavili v Drážďanech.Vůbec jsme toho nelitovali. Sbormistr nás zavedl do překrásného kostela, ve kterém jsme si zazpívali tři skladby. Moc se nám povedli, a tak jsme se všichni s dobrou náladou vydali do drážďanských ulic. Měli jsme totiž malou, dvouhodinovou, přestávku.

  Teď už ale rychle do Senftenbergu. V jednom hotelu jsem měli po příjezdu přichystanou dobrou večeři, a další den snídaně, obědy a večeře. Po ní jsme jeli do malého kempu poblíž Senftenbergského jezera, kde jsme byli ubytováni po celé dva dny v bungalovech. Asi v 21 30 hod. jsme všichni utrmáceni ulehli do postýlek a spali a spali až do bílého rána.

  Spánek byl však pro někoho až moc účinný, a tak se stalo, že jsme místo v 8 00 hod. odjížděli na snídani v 8 30 hod. čtyři zpěvačky totiž zaspaly.

  I přesto začal den pěkně. Počasí nám přálo, a tak nebyl důvod mít špatnou náladu. Po snídani jsme se vydali autobusem na prohlídku okolí Senftenbergu.

  Mj. jsme viděli uhelný důl, zajeli se podívat na Senftenbergské jezero aj. Po celou dobu nás provázela paní Alena Bobrová-německá paní českého původu. Moc jsme si s ní rozuměli.

  Sobotní patnáctá hodina byla pro nás ten nejdůležitější okamžik. Měli jsme totiž koncert v jednom kulturním domě v Senftenbrgu.

  Před námi zazpíval sbor ze Senftenbergské hudební školy, na flétny zahrály dívky z Rakouska a po přestávce nastoupila na pódium Viola.

  Vystoupení se povedlo, za odměnu jsme „dostali“ velký potlesk. I když jsme všichni byli po sobotní prohlídce unaveni, vydali jsme se ještě na romantickou večerní procházku k Senftenbergskému jezeru. Po návratu jsme všichni uléhali k spánku sice vyčerpáni, ale s dobrými pocity. Škoda, že jsme už v neděli odjížděli…

  Ráno, v neděli 3.10.1993 jsme z kempu odjížděli asi v 8 00hod. Chtěli jsme totiž ještě navštívit Park dinosaurů a veleještěrů a krytý plavecký bazén. To všechno jsme uskutečnili, takže po vykoupání, kdy jsme opět nasedali do autobusu, jsme se všichni cítili báječně.

  Staré české přísloví říká : Všude dobře, doma nejlíp. I toto mnozí z nás cítili. Už jsme si jen představovali, jaké to bude, až se konečně vrhneme do máminých či tátových rukou. Náš pan sbormistr má asi rád napětí, a tak jsme se ještě zastavili na hradě Sloup a poté v Jičíně, kde právě probíhal festival Jičín-město pohádky. Po 17 00 hod. jsme zamávali lesu Řáholci a ujížděli domů.

  V autobusu panovala klidná, příjemná, ničím nerušená nálada. Skoro celý sbor zpíval a čím víc jsme se blížili k Žamberku, tím náš zpěv sílil. V Žamberku už zpívali úplně všichni.

 Když jsme se v sobotu večer loučili s paní Alenou, vyslovila přání, že se snad ještě někdy s námi uvidí. I my bychom byli rádi, a tak je možné, že za rok dva bude v naší kronice popsána další cesta do Senftenbergu.    

                                                                                                                                                                            Zpět

                                                                                                                                                                                                          Hlavní stránka