Když jsme v pátek 27. června dostali vysvědčení a nadšeně odhodili školní aktovky do kouta, museli jsme zabalit naše cestovní tašky a vyrazit ke škole,
odkud jsme v poledne odjížděli do německého Senftenbergu, kam jsme byli pozváni, abychom vystoupili na „Svátcích Petra a Pavla“.
Na rozloučenou jsme rodičům ještě zazpívali Stánky a potom jsme už jen mávali z autobusu. Ještě při odjezdu si pan učitel zkontroloval, jestli máme všichni pasy, a mohlo se vyrazit.
Na hranice jsme dojeli asi v 17 hodin a v 19 hodin už jsme troubili před ubytovnou, kde nás vítali s téměř otevřenou náručí. Pohostili nás výbornou večeří,
která měla formu švédského stolu. Jakmile jsme se najedli, spokojeně jsme lehli do svých pokojů a usnuli tvrdým spánkem, který jsme si po dlouhé cestě zasloužili.
Ráno jsme hned po snídani měli asi hodinové rozezpívání. Když se nám zdálo, že naše hlásky jsou dostatečně procvičené, mohli jsme se dostavit na první koncert,
který byl začátkem náročného dne. Celkem jsme ten den měli tři koncerty a na těch jsme předvedli prakticky celý náš repertoár. Vystoupení měla velký úspěch,
a tak jsme pokaždé odcházeli s krásným pocitem. Na závěr jsme ještě měli tu čest zazpívat si s ostatními německými sbory za doprovodu dechovky tři německé písničky.
Sobotní večer jsme si užili na trzích, které zde byly u příležitosti svátků Petra a Pavla. Svezli jsme se na ruském kole, nakoupili nějaké ty dárečky domů a
ochutnali pravou Bowli samozřejmě nealkoholickou – pro děti (byla o 50 centů levnější než ta alkoholická, takže to bylo hned jasné při našem finančním stavu a jejich cenách).
Nakonec jsme všichni padli vyčerpáním. Nedělní dopoledne jsme měli volné. Všichni členové sboru si s radostí přispali. Odpoledne nás čekal ještě poslední koncert a
pak už hurá domů na prázdniny. Zájezd do Senftenbergu byl velice pěkný a zajímavý. Byla to taková hezká tečka za oslavami 20. výročí, které letos Viola slavila.
Zuzana Šiffelová