Do autobusu jsme nasedli v pátek v 8 hodin a vydali se na
cestu do Spolkové Republiky Německa, do města Senftenbergu. Před hranicemi jsme si dali malou pauzu v Děčíně. Bylo právě
před 12. hodinou. Po 13. hodině jsme přejeli hranice a po dosti špatné
kamenné cestě (která nikomu z nás po obědě nedělala moc dobře) ujížděli.
Všichni jsme si moc přáli, abychom už byli na místě, ale pan sbormistr nás
ještě chvíli nechal napnuté a v 16 hodin jsme zastavili v Drážďanech. Vůbec
jsme toho nelitovali. Sbormistr nás zavedl do překrásného kostela, ve kterém
jsme si zazpívali tři skladby. Moc se nám povedli, a tak jsme se všichni s dobrou
náladou vydali do drážďanských ulic. Měli jsme totiž malou,
dvouhodinovou, přestávku.
Teď už ale rychle do Senftenbergu. V jednom hotelu jsem měli po příjezdu
přichystanou dobrou večeři, a další den snídaně, obědy a večeře. Po ní
jsme jeli do malého kempu poblíž Senftenbergského jezera, kde jsme byli
ubytováni po celé dva dny v bungalovech. Asi v 21:30 jsme všichni utrmáceni ulehli do postýlek a spali a spali až do bílého rána.
Spánek byl však pro někoho až moc účinný, a tak se stalo, že jsme
místo v 8 odjížděli na snídani v 8:30. Čtyři zpěvačky totiž zaspaly. I přesto začal den pěkně. Počasí nám přálo, a tak nebyl důvod mít
špatnou náladu. Po snídani jsme se vydali autobusem na prohlídku okolí
Senftenbergu.
Mimojiné jsme viděli uhelný důl a zajeli se podívat na Senftenbergské jezero. Po
celou dobu nás provázela paní Alena Bobrová - německá paní českého původu.
Moc jsme si s ní rozuměli. Sobotní patnáctá hodina byla pro nás ten nejdůležitější okamžik.
Měli jsme totiž koncert v jednom kulturním domě v Senftenbrgu. Před námi zazpíval sbor ze Senftenbergské hudební školy, na flétny
zahrály dívky z Rakouska a po přestávce nastoupila na pódium Viola. Vystoupení se povedlo, za odměnu jsme „dostali“ velký potlesk. I
když jsme všichni byli po sobotní prohlídce unaveni, vydali jsme se ještě
na romantickou večerní procházku k Senftenbergskému jezeru. Po návratu
jsme všichni uléhali k spánku sice vyčerpáni, ale s dobrými
pocity. Škoda, že jsme už v neděli odjížděli.
Ráno, v neděli 3. října jsme z kempu odjížděli asi v 8 hodin. Chtěli jsme totiž ještě navštívit Park dinosaurů a
veleještěrů a krytý plavecký bazén. To všechno jsme uskutečnili, takže
po vykoupání, kdy jsme opět nasedali do autobusu, jsme se všichni cítili báječně. Staré české přísloví říká : Všude dobře, doma nejlíp. I toto
mnozí z nás cítili. Už jsme si jen představovali, jaké to bude, až
se konečně vrhneme do máminých či tátových rukou. Náš pan sbormistr má
asi rád napětí, a tak jsme se ještě zastavili na hradě Sloup a poté v Jičíně,
kde právě probíhal festival Jičín – město pohádky. Po 17. hodině
jsme zamávali lesu Řáholci a ujížděli domů. V autobusu panovala klidná, příjemná, ničím nerušená nálada.
Skoro celý sbor zpíval a čím víc jsme se blížili k Žamberku, tím náš
zpěv sílil. V Žamberku už zpívali úplně všichni. Když
jsme se v sobotu večer loučili s paní Alenou, vyslovila přání,
že se snad ještě někdy s námi uvidí. I my bychom byli rádi, a tak je
možné, že za rok dva bude v naší kronice popsána další cesta do
Senftenbergu.