26. dubna jsme po 12. hodině odjeli od školy směrem
Ústí nad Orlicí do Břeclavi, kdejsme měli zajištěno ubytování a
vystoupení v domově důchodců. Když jsme přijeli do Břeclavi, seznámili
jsme se se správcem chat, rychle jsme se převlékli do stejnokroje, rozezpívali
se a jeli do domova důchodců. Poněkud dlouho jsme čekali v autobuse, než
se pan učitel vrátí. Bylo nám to nápadné, ale trpělivě jsme čekali. Pak
se pan učitel vrátil a oznámil nám, že
vůbec nevědí o „nějaké“ Viole a jejím vystoupení. Asi o naše vystoupení stáli, protože nás požádali, abychom přijeli o hodinu
později. Vystoupení se nám ale nepodařilo. Falešné tóny se nám do písniček vloudili a tak
jsme neměli ani důvod se radovat. Přece jen se naše vystoupení líbilo, ale
my jsem žádnou radost ze zpěvu neměli.
Po sedmé hodině ranní jsme odjeli směr Rakousko do krásného a tichého města
Vídeň. Cestou k chrámu sv. Štěpána jsme si prohlédli památky města a pokochali se krásným tichým protředím a
zazpívali si v chrámu dvě písničky. Poté jsme měli rozchod a ve 13
hodin jsme odjížděli z Vídně na zámek Schönbrun.
Po prohlídce jsme „frčeli“ domů. Měli jsme hezkou vzpomínku na Vídeň, ale zpěv nás
nepotěšil. Ještě dlouho se budeme muset opravovat, ale doufáme, že už se nám
to nikdy víckrát nestane.