Když naše škola v minulém roce navázala kontakt s košickou Základní školou Staničná, netušili jsme, že se letos do Košic podíváme. Stalo se tak ve dnech 10. – 14. května.
V pondělí v nekřesťanskou hodinu – ve čtyři ráno – jsme se vydali na cestu. Jinak nudnou a zdlouhavou jízdu jsme si zkrátili návštěvou Štrbského plesa a města Levoče.
Do Košic ke škole jsme dorazili v šest hodin večer a nastalo rozdělování do rodin. Bohužel jsme si nemohli vybrat své spolubydlící, i přesto proběhl první den bez zvláštních komplikací.
V úterý ráno nás adoptivní rodiče dopravili do školy, kterou jsme si prohlédli od sklepa až na půdu, a poté jsme se vydali na prohlídku místního planetária.
Čekal nás též vynikající oběd ve školní jídelně, po kterém jsme se připravovali na vystoupení v SKC Južan. Na večer byla naplánovaná prohlídka města s výkladem našich nových kamarádek.
Celá středa byla věnovaná poznávání zdejší krásné krajiny, návštěvě Solivaru u Prešova, Skanzenu a léčivých pramenů v Bardějově. Večer jsme opět vyrazili do města.
A ve čtvrtek to vypuklo. Ráno byla na programu akademie pro žáky, kterou mažoretky zahájily a Viola zakončila. Naše Karča Kainková všechny okouzlila svým zpěvem.
Své umění předvedla i dua mažoretek s třásněmi a hůlkami. Ovšem Slováci se také nenechali zahanbit. Slyšeli jsme housle, klavír, nemohli jsme se vynadívat na stepařky,
a když se na pódium vřítili malí trpaslíci se Sněhurkou, tvrdě nám konkurovali! Odpoledne nás tato akce čekala ještě jednou, ale teď už pro rodiče.
Večer patřil zábavě v podobě diskotéky, která nás všechny tak zmohla, že druhý den ráno se nám nechtělo vstávat.
Bohužel to jinak nešlo a my jsme se museli rozloučit. Všichni byli podarováni, i slzičky sem tam ukáply. Cestou zpět jsme se zastavili na Špišském hradě, jednom z největších v Evropě.
Poslední penízky jsme utratili v Popradu a hurá domů. Vládla melancholická nálada, ale život jde dál a my se už těšíme na příští rok, kdy budeme moci Staničňáky přivítat u nás v Žamberku.