Ani se nechce věřit, že už je tomu více než měsíc, co se Viola vrátila ze svého životního zájezdu za „Velkou louži“. A tak už jen zbývají spousty zážitků, vzpomínek a fotografií, o které bychom se s Vámi, jak jsme slíbili, chtěli podělit…

Naše putování začalo ve středu 8. 9., kdy jsme ve 4:00 nastoupili před školou do autobusu, aby nás o několik hodin později vyložil v Praze na Ruzyni. Letadlo odlétalo v 10:30. Po osmihodinovém příjemném letu plném dobrot jsme šťastně přistáli na Kennedyho letišti v New Yorku. První pocit, kromě úžasné skutečnosti, že jsme opravdu v Americe, bylo horko kolem 30 stupňů, které jsme neočekávali. Přistaveným klimatizovaným autobusem (jak jinak tady v USA) jsme vyrazili k našemu prvnímu americkému domovu – Bohemian Hall ve čtvrti Queens. Zde nás uvítalo milé AHOJ s anglickým přízvukem od hostů české restaurace. Ubytovali jsme se v tělocvičně a trochu odpočívali. Změna klimatu a hlavně času člověka unaví. V New Yorku jsme se vrátili o šest hodin zpět. A tak, přestože jsme šli spát už kolem osmé, byly tady doma 2 hodiny v noci a my byli prakticky 24 hodin vzhůru. To se samozřejmě projevilo na naší celkové únavě.

Ve čtvrtek 9. 9. jsme posnídali v McDonaldu a pak se vypravili v doprovodu milé paní Toničky na Manhattan. Jakmile jsme vystoupili z metra, vzhlíželi jsme s úžasem k mrakodrapům, které jsme viděli poprvé zblízka na vlastní oči. Když docvakaly spouště fotoaparátů, prošli jsme se trochu po okolí a navštívili indiánské muzeum. Ve 13 hodin jsme odjížděli lodí na Ostrov svobody s pověstnou Sochou svobody. Byl to pro nás jeden z nejsilnějších zážitků a jako správný sbor jsme si zde na památku také zazpívali. Pak jsme se museli vrátit a pomalu se přepravit na český konzulát, kde nás čekal první koncert. Přivítal nás pan Petr Fejk (bývalý ředitel pražské zoo). Koncert se celkem vydařil, ale byli jsme dost unaveni. A tak jsme uvítali, že malé děti odvezla po koncertě domů auta. Starší se rozhodli, že si užijí noční město a vydali se pěšky přes Central Park až na Times Square, kde jsme obdivovali noční život a světelné reklamy.

V pátek 10. 9. jsme se ráno všichni vysprchovali, k snídani si dali něco z českého pytlíku a po malé relaxaci jsme se vydali na náměstí Columbus Circle, kde jsme měli ve dvanáct hodin zpívat v rámci vzpomínkové akce k událostem z 11. září 2001 – The Septeber Concert. Stačili jsme si ještě prohlédnout nedalekou Metropolitní operu a zazpívat před ní na oplátku za vějíře, které nám zde věnovali v rámci nějaké módní přehlídky. Koncert na náměstí byl neformální, byly zde čtyři sbory, které si s námi zazpívaly společnou píseň Give Us Hope. Pak zazpíval sboreček černoušků z Bronxu a po něm Viola. Po koncertě jsme si dali hotdog a na hodinku a půl rozchod v jednom nákupním centru. Poté se jelo zpět do české školy, kde nás v šest čekal druhý koncert, tentokrát pro žáky a rodiče na zahájení školního roku. Naše písně a tance se jim moc líbily.

V sobotu 11. 9. jsme si prohlédli Ground Zero, místo, kde stála dvojčata, na která přesně před devíti lety zaútočili teroristé, prošli si nejživější centrum města –Times Square, vyjeli na jeden z mrakodrapů a pozorovali město z výšky. Nakonec jsme v Central parku trochu odpočívali, ale pár podnikavců uspořádalo koncert pro kolemjdoucí a vydělalo Viole šest dolarů! Večer jsme odjížděli do Ambleru u Filadelfie.

V neděli 12. 9. jsme zpívali při ranní mši v Trinity Episcopal Church. Po obědě byli někteří z nás v bazénu a někteří odpočívali. Večer byl v kostele úžasný koncert, který se nám moc povedl.

V pondělí 13. 9. jsme navštívili střední školu a uspořádali tady dvě vystoupeni pro studenty, pak jsme navštívili ještě církevní soukromou školu, kde jsme dětem také zazpívali a zatančili. Po obědě v pizzerii někteří odjeli do Filadelfie a někteří raději odpočívali. Večer jsme byli na komponovaném vzpomínkovém pořadu k 11. září.

V úterý 14.9. byl budíček už v pět, rychle jsme se umyli, nasnídali, nasedli do autobusu, abychom po třech hodinách zase všechno rychle vyskládali do kostela Episcopal church ve Washingtonu a rychle odjeli do centra města, kde jsme měli na 10:00 objednanou prohlídku Kapitolu. Je to neuvěřitelný pocit, že stojíte na místech, které prakticky každý den ukazují ve zprávách. Po prohlídce Kapitolu jsme byli ještě v kongresové knihovně. Je největší na světě a každý den do ní přibude kolem 10 000 knih z celého světa. Na závěr jsme ještě navštívili budovu Washingtonského nádraží a trochu tam nakupovali (inu ženský...). K večeři jsme měli pizzu a pak už se připravovali na koncert, který byl ve 20:00. Kostel patří nigerijské komunitě, ale přišla se na nás podívat také spousta krajanů a dokonce i pan starosta New Carltonu, kam kostel patří. Atmosféra byla úžasná, Viola zazpívala (a zatančila) zatím nejlépe a ohlas byl veliký. Měli jsme potlesk vestoje a připravená CD byla v mžiku pryč a museli jsme sáhnout do zásob. Někteří nás dokonce přesvědčovali, ať ještě neodjíždíme a uspořádáme ještě jeden koncert, aby mohli pozvat také své známé. Ale my, ač poctěni, jsme se drželi svého plánu.

Ve středu 15. 9. ráno jsme si přispali do 8:00 (vydržely i největší treperendy), v klidu se nasnídali, sbalili kufry na večer a odjeli metrem do Washingtonu k Bílému domu, kde na nás čekala česká paní průvodkyně a moc zajímavě nám vyprávěla. Před Bílým domem jsme se samozřejmě vyfotili, zazpívali panu prezidentovi a čekali pozvání na kávu, ale nestalo se. Tak jsme se rozhodli pokračovat dál. V budově staré pošty jsme vyjeli výtahem na vyhlídkovou věž, odkud byl celý Washington jako na dlani. Nakoupili jsme nějaké dárečky, něco k obědu a vyrazili k poslednímu cíli onoho dne – muzeu letectví a kosmonautiky NASA, kde si všichni mimo jiné sáhli na kámen z Měsíce a prolezli kosmickou loď. V 18:00 na nás už čekal u kostela autobus a zase začalo nakládaní, nasedání, loučení... Kolem deváté večer jsme dorazili do Lititz, kde na nás už byli připraveni a přivítali nás malým občerstvením. Protože ubytování bylo v areálu prestižní dívčí školy, bydleli jsme my kluci v rodinách.

Ve čtvrtek 16. 9. jsme po snídani odjeli školním autobusem do střední školy The Warwick High School a celé dopoledne nacvičovali na sobotní koncert. Oběd byl na základní škole, kterou jsme si pak také prohledli (o takovém vybavení se nám ani nezdá), a pak zde také zazpívali pro místní žáky. Poté jsme byli pozváni na radnici, kde nám vyprávěli o historii města a vztazích s partnerským městem Kunvaldem. Nakonec jsme navštívili městskou policii, což mělo nebývalý úspěch, hlavně výslechová místnost a cely, kde spoustu dětí z Violy "uvěznili" ,a i když jsem jim říkal, že to v některých případech nevadí, nakonec je bohužel opět propustili. Po večeři jsme ještě cvičili závěrečnou píseň sobotního koncertu a pak šli rychle do hajan, abychom byli čilí na páteční výlet.

V pátek 17. 9. jsme prožili pohodový den. Ráno jsme posnídali v Linden Hall a v půl deváté již čekal autobus, který nás společně se sympatickým řidičem Steavem provázel po celý den. Nejprve jsme vyrazili na jedinečnou návštěvu komunity Amish. Jsou to lidé, kteří se zřekli prakticky všech vymožeností civilizace. Žijí společně spokojeným životem bez počítačů, telefonů, televize, aut a podobně. Věnují se zemědělství, chodí jednoduše oblečení, bosí nebo v jednoduchých botách. Jsou velice milí a přátelští, vzájemně si pomáhají a žijí jeden pro druhého, ale svoji komunitu si chrání a nepřejí si žádnou pozornost, nenechají se fotografovat a podobně. Měli jsme obrovské štěstí, že jeden z našich hostitelů – George – je s nimi kamarád, a tak jsme mohli navštívit nejen jejich farmu, ale i školu a popovídat si s nimi, a dokonce jsme jim i zazpívali. Oběd byl také v komunitě Amish a byl moc dobrý. Je zde všechno domácí, ekologické. Navíc jsme se mohli svézt ve voze, taženém koněm, který používají k dopravě místo aut. Po tomto příjemném setkaní jsme vyrazili do městečka Hershey, kde se kdysi usídlil pán se stejným jménem a vybudoval zde jednu z nejslavnějších továren na čokoládu na světě. Byl to ráj pro všechny naše smysly. Mají tady nádhernou projížďku vozíky světem čokolády, kdy si můžete prohlédnout celý proces výroby od sběru kakaových bobů až po balení a také je zde velká prodejna čokolády. Určitě si každý nějakou tu sladkost nakoupil a možná přivezl i domů na ochutnání. Ale největší událost pátečního dne přišla teprve na zpáteční cestě do Lititz, kdy jsme se zastavili v obrovském supermarketu Walmart a děvčata si konečně mohla nakoupit vytoužené oblečení. Však jste si možná všimli, jaké „Američanky“ teď chodí po Žamberku. Po večeři jsme ještě trochu zkoušeli v kostele na sobotní koncert. Hodně nám záleželo na tom, aby to dobře dopadlo.

Sobota 18. 9. pro nás byla asi nejdůležitějším dnem celého turné, protože nás čekal největší a nejnáročnější koncert v obrovském koncertním sále ve Warwick Arts Center. Koncert byl prestižní také pro našeho hostitele – Rottary Club Lititz, který náš pobyt zde sponzoroval. Ráno jsme si přispali a pak odešli na krátkou zkoušku do Moravian Church, kde jsme na nedělní mši nacvičovali písně J. A. Komenského. Před polednem jsme navštívili místní trhy, které se zde konají každou sobotu a také místní výrobnu čokolády. To nás ale po páteční návštěvě Hershey nechávalo klidnými, a tak jsme brzy vyrazili do města, podívat se po obchůdcích. Od 14:00 do 15:30 jsme zkoušeli na večerní koncert a pak relaxovali. Bylo opět krásné počasí, a tak si mnozí vynesli karimatky a spacáky do parku a třeba si i trochu „schrupli“ na čerstvém vzduchu. V půl šesté byla večere a o hodinu později už nás školní autobus odvážel na místo koncertu. Po úvodním projevu a přivítání jsme měli před sebou první čtyřicetiminutovou část koncertu. Viola nezklamala a vybičovala se ke skvělému výkonu. Obecenstvo reagovalo velmi spontánně a tím nám moc pomáhalo. Po přestávce byla nejprve oficiální část, projevy pana starosty, zástupců státu Lancaster a Pensylvania a za Pensylvanii zde byl dokonce pan senátor. Dostali jsme zlatý klíč od Lititz, takže můžeme kdykoliv přijet, vlajku Pensylvanie a spoustu pamětních listin. Druhá část koncertu se také vydařila. Repertoár byl populárnější, spirituály, tance, step, apod. Nakonec jsme sklidili bouřlivý potlesk vestoje a asi nejen mně běhal mráz po zádech. Úplně na závěr se k nám přidaly dva sbory z Lititz, abychom si společně zazpívali píseň Amazing Grace.

Neděle 19. 9. byl opět nádherný a pohodový den. Ráno jsme si přispali a po pozdní snídani v 10:00 se trochu rozezpívali a odešli na mši do kostela Moravian Church, kde jsme zazpívali písně J. A. Komenského a ještě něco navíc. Pak jsme se převlékli do civilu a odešli na BBQ (barbecue – grilováni) do místního Spring parku. Bylo nádherné počasí (28° C), a tak jsme si to náramně užívali. Po obědě na nás čekalo překvapení: Jako zákusek jsme dostali dort s barevnou fotografií Violy a celý jsme ho snědli. Je úžasné, jak nám dokázali naši hostitelé z Lititz neustále dělat nejrůznějším způsobem radost. Pak někteří jen tak posedávali a odpočívali v parku, někteří vyšli na krátkou vycházku, aby se podívali ke zdejšímu prameni řeky, do sportovní haly (někteří běhali na umělých chodnících nebo boxovali). Ostatní se vyřádili na prolézačkách a houpačkách. Většina pak zakončila odpoledne v místní cukrárně u zmrzliny.

V pondělí 20. 9. jsme si byli prohlédnout dívčí školu, v jejíž tělocvičně jsme bydleli, a v 11:00 jsme společně s Rottary Clubem zasadili lípu před kostel Moravian Church. Byl to velmi slavnostní okamžik. Každý z nás hodil svoji lopatu hlíny ke kořenům a pak jsme zazpívali Píseň přátelství a Českou hymnu. Jak je krásné být hrdí na to, že jsme Češi! Po posledním obědě jsme se vydali do tří muzeí. Nejprve do nejstarší preclíkárny na uzemí USA, kterou založili také čeští bratři. Každý si mohl vyrobit svůj vlastni preclík a obdržet za to certifikát. Pak jsme byli v muzeu moravských bratří, kde mají také spoustu materiálů o Liticích a Kunvaldu. Nakonec jsme byli v takovém malém "Novém dvoře", kde byly vystaveny staré stroje a nábytek. Po muzeu měl ještě každý čas buď na poslední nákupy, nebo na relaxaci v parku a v šest byla poslední večere, po které každý ještě dostal malé dárečky od našich hostitelů. Večer byl ve znamení balení. Nakonec všichni kufr zapnuli, i přes to, že oblečení během cesty nějak "nabylo" na objemu... Ono to neplatí jenom o zavazadlech, ale i o nás. Bylo tady tolik dobrot, které lákaly k ochutnáni. Navíc tady pořád říkali: "Yes!" A tak jsme jedli a jedli...

V úterý jsme se ještě stihli společně vyfotografovat před Moravian Church a v 10 hodin jsme již odjížděli autobusem do New Yorku. Cesta trvala asi tři hodiny, letadlo odlétalo v 5:20 místního času, tedy 23:20 toho našeho. Let byl celkem klidný a cesta uběhla relativně rychle.

A tak jsem ve středu 22. 9. o půl osmé mohl poslat rodičům SMS, že Viola šťastně přistála v rodné zemi. V Praze jsme se ještě cestou stavili na Černém mostě na oběd a pak už ujížděli do náručí nedočkavých rodičů a spolužáků. A ti se na nás opravdu pořádně připravili a uchystali nám nádherné přivítání. Všichni byli ve „violové barvě“, tedy v červené, a před školou se pro každého na zábradlí vznášely červené nafukovací balónky, které jsme pak společně vypustili k obloze směrem k Americe a uzavřeli tak své čtrnáctidenní putování.

Nic netrvá věčně, a tak je také naše cesta po USA dnes už jen krásnou vzpomínkou. Myslím, že většina z nás se vracela z USA zpět do vlasti se smíšenými pocity. Samozřejmě se všichni těšili domů, ale tak trochu nám bylo smutno, že už to končí, že ten svět za "Velkou louži", na který jsme si za těch čtrnáct dnu zvykli a který není ani horší, ani lepší než ten náš – jen trochu jiný, budeme muset opustit. Potkali jsme mnoho příjemných lidí, viděli jsme spoustu zajímavých míst a zažili zde tolik poct, že se nám o tom ani nesnilo. Jenom v Lititz visely prakticky ve všech obchodech a na každém rohu naše plakáty, spousta lidi přišla na koncert a věnovala nám svůj potlesk vestoje. Ještě dva dny po koncertě nás lidé zastavovali a pořád nám gratulovali a říkali, jak to bylo "very nice and beautiful"...

Za tyto krásné a nezapomenutelné zážitky patří dík všem těm, kteří nám s uskutečněním našeho „amerického snu“ pomáhali jak v USA, tak u nás doma. Na americké straně si zaslouží naše velké poděkování paní Blanka Sylvester, ředitelka Bohemian school v New Yorku, Konsulát České republiky New York - pánové Petr Fejk a Tomáš Hartl, paní Marie Pachelová, pan Mirek Oborný a kuchař Josef ve Philadelphii, Mr. Jan Mc Lemore - pastor Trinity Episciopal church Ambler ve Philadelphii, Mr. Eugene J.Vanscott z Philadelphie, paní Jana Švehlová a pan Jan Kotyza – naši průvodci ve Washingtonu D. C., paní Darja Kawasumi za Trinity Episciopal church Washington, Rottary club v Lititz - George Biemesderfer, Samuel Hess, Shaaron Lavery, Stefanie Myer, Russell Pettyjohn, Ronald Reedy, Linden Hall a Moravian Church Lititz.

Na naší straně bych rád za organizaci celé cesty poděkoval především Občanskému sdružení Žifa a jeho prezidentce paní Janě Fialové. Za nevšední podporu a porozumění děkuji vedení Základní školy 28. října 581 v Žamberku – panu řediteli Jaroslavu Tajbrovi a paní zástupkyni Heleně Čížkové a všem svým milým kolegyním a kolegům. Za finanční pomoc městu Žamberk, městysu Kunvald, paní Machové, panu dr. Jelínkovi, paní Aleně Lorencové, firmám REDEA, STILMAT, ELO Toman, STANDEKO a BB Com s.r.o. Za výtvarnou pomoc, krásné logo, kroniku, pamětní certifikáty a další paní Evě Tobiškové a za jejich tisk paní Michaele Foglové. Za fotografie paní Haně Sklenkové a panu Martinovi Sklenkovi, za plakáty panu Davidu Kerschbaumovi, za paličkované dárečky paní Aleně Lorencové, Romaně Frimlové, Vlaďce Šulcové a Marcele Dvořákové. Za keramické dárečky paní Lence Jansové a Kamile Šilarové, za vypracování prezentací v anglickém jazyce paní Lídě Smolové. Za nadstandardní vybavení naší cestovní lékárničky paní Boženě Ulrichové, za natáčení videa a fotografování panu Miroslavu Bednářovi. Za přípravu malých tanečníků paní Haně Michaličkové, Míše Pachelové a Romaně Frimlové, za klavírní doprovod, úpravu skladeb a přípravu fléten paní Věře Foglové. Za organizaci brigád a vedení financí paní Haně Cukorové. Za nádhernou dřevořezbu pro město Lititz panu Stanislavu Cukorovi, za knihy pro školu v New Yorku Městské knihovně v Žamberku. A velký dík patří samozřejmě mým Violám a Violákům za to, že věnovali tolik času náročné přípravě, a hlavně pak rodičům, kteří jim tuto cestu a zážitky na celý život umožnili…

Za pěvecký sbor Viola a Žifa – Jaromír Žejdlík (Zdroj: Žamberecké listy)